Tak jestli se to odehrálo den předem a v klidu, tak by mě zajímalo, co následovalo po tom NE.

Představila bych si především nějakou debatu, aby si dítě uvědomilo, že je mámě opravdu zle (dávám puberťákovi trochu prostor v tom, že jí to nemuselo docvaknout na první dobrou).

Pokud by to i poté bylo NE, tak bych řekla, že to považuju za odmítnutí v nouzi, připomněla bych, že psa chtěly děti, a řekla bych, jaké všechny příjemnůstky tedy omezím já vůči ní. V krajní situaci by padlo i to, že pes půjde z domu, pokud se děti, které ho původně chtěly, o něj nechtějí starat (ale to by asi spíš řekl manžel, mně je jasné, že by to byl trest i pro mě a asi bych to nedokázala splnit).