Jo, mám jedno takové dítko. Řekne prostě ne, nevezmu si čisté kalhoty do divadla, je to moje věc, ne, vy mi nebudete poroučet. No trváme na svém a vysvětlujeme, že jsme rodiče.. zatím vždy na konec poslechl. jako nemocná a v jeho "rauši" si umím představit, že se vymotám z postele a vyvenčím psa, ale pak bych si o tom s ním promluvila, a dořešila.
Sice vždy důsledně trvám na svém, že když mi rodiče toto a toto chceme, tak to musí udělat (bojím se, kde by to bez toho končilo), ovšem kde to bude i tak za pár let, to fakt nevím... myslím, že v 16, 17 nám řekne, že on na ten večírek, koncert půjde a prostě půjde.