Syn říká ne na všechno asi od 11 let, protože je "rebel," ale pak to jde udělat. Ale musí si vyzkoušet, jak to "ne" krásně zní. Ale popsaná situace by se u nás nestala. Vysvětlila bych klukovi, že jsem nemocná, že je mi opravdu špatně a potřebuji, aby mi pomohl, a jsem si jistá, že by to udělal a dokonce bez keců.

V popsané situaci, že by byl odpoledne napruzený, tak bych o to ráno požádala znovu. Kdyby na tom "ne" trval, i když by věděl, že je mi zle, tak bych šla psa vyvenčit, protože chudák zvíře... ale na syna bych byla naštvaná strašně, tak by asi začala vojna. Zatrhla bych počítač a další vymoženosti dokud nebudou hotovy všechny práce v domácnosti, které má udělat.