Kaipo, tak žehrat na osud, že mi byt nespadl do klína "jen tak", to už je fakt o něčem jiném. A mnozí z těch, kterým byt spadl do klína, by si na něj možná rádi ušetřili (třeba sirotci, kteří byt získali po předčasně zesnulém rodiči, by možná rádi spořili na byt a měli tátu/mámu doma). Taky je samozřejmě spousta těch, kteří byt získali na úkor jiných (třeba v rámci dědictví). Nějak si neumím představit, že bych se s těmito lidmi srovnávala a říkala "proč já taky ne" .

Taky je pro mě zajímavá otázka, co budou tito lidi, kteří radši investují do užívání než do vlastního bydlení, říkat za pár let, kdy s největší pravděpodobností ceny nájemních bytů ještě dále porostou a třeba bude obtížné ten nájem ufinancovat... jestli třeba nebudou litovat, že si místo dovolených na Srí lance a Bali ten byt nekoupili. A nebo budou stále říkat, jak to je nefér, že ten byt zadáčo nedostali.