Romano,
já samozřejmě nevím,jak to máte vy, ale setkala jsem se kdysi na základce s jedním případem, spolužákem mého syna. Já si nikdy mezi dětma žádných rozdílů nevšimla a moje děti taky ne. Nicméně tenhle kluk chodil vždycky nejdráž oblíkanej, hadrům dával velkou důležitost, na výlety měl nejvíc peněz a měl vždycky nejlepší vybavení.
Pak jsem se seznámila s jeho mámou. Nechtěla se se mnou moc vybavovat, s tím, že "oni jsou jinde". Já to nechápala. Postupně jsem přišla na to, že paní má obrovský komplexy , že nemůžou dát svým dětem to, co mají ostatní a strkali jim horem dolem, zatímco oni sami žili víceméně asketicky.
Přišlo mi to ...já nevím, hloupý, smutný.