Těžko lze nutit někoho k zájmu o člověka, byť by to bylo vlastní dítě. Zmíněná žena platí a dle zdrojů dokonce o 25 % víc, než jí bylo soudem určeno. Stejně by to bylo, předpokládám, dle právního řádu i zde, kdy by jeden rodič získal dítě do výhradní péče a druhý by přispíval na jeho výživu (alimenty), bez ohledu na rozdělení pohlaví rodiče.
Zbavit někoho rodičovských práv nelze, tedy lze je omezit na výkonu (např. omezit styk s dítětem), nelze sejmout povinnost (přispívat na výživu), dokud tato povinnost nepřejde na někoho jiného (adopcí).
Coerced maternity je celkem zajímavá věc, co my tu zjevně neznáme, pokud je pro otce naprosto nepřípustná interrupce, jenže pak opravdu nelze cokoliv čekat po ženě, pokud tam figurovala jen jako dárkyně vajíčka a inkubátor. Za mne osobně bych už po ní nechtěla ani ty alimenty (to tak, odnosit, porodit a ještě za to dvacet let platit) a dotyčného pána bych honila klackem po pláži za tu automatickou predikci o zrodu milující matky, která napřed miminko nechtěla, ale jen jí ho položí do náruče, tak zjihne a blablabla. Prostě to tak vždycky nefunguje, určité procento lidí v určitých situacích bude mít k (vlastnímu) mateřství pragmatický a věcný přístup místo emočního a řečeno se Zmikundem Sestimsmiř
Kolik žen je u nás na místě toho muže a jsou rády, že chlap aspoň občas platí. A tam je pán unaven (?), protože výhradní péče o dítě je dřina (???). Co jako čekal???