Mě teda korigování jídla v rodině připadá jako dost důležitý výchovný a spolužicí prvek. Ukazovat sobě, dětem i partnerovi, že jsou tady i ostatní. Že bych své potřeby měl uspokojovat i s ohledem na ostatní členy tlupy. Že nemůžu mít vždycky všechno, co se mi zachce. Že i s jídlem se má rozumně hospodařit. Že pochutiny nejsou základní potravina, ale "odměna". Že se má jíst pravidelně a mít v jídle systém. Že se má jíst všechno. Že jídlo je dar a ne nárok. Že jídlo je o návycích a případně i zlozvycích. A že narvaná lednička není samozřejmost.