Už nevím, s kým se poradit, málokomu se svěřím, takže zkusím aspoň tady. čtu tady už dlouhé roky, ale bez přispívání , ted jsem se zaregistrovala, at můžu založit téma.
-Ve stručnosti - je mi přes 40 , mám šikovného syna, manžela, mám kde bydlet, nemáme žádné půjčky, mám práci , jsme jakž takž zdraví . nemám žádný hmatatelný problém, pokud by se někdo díval zvenku. Pohodová rodina. Ale tak to není.
čím dál víc se musím přemlouvat, aby vůbec se zvedla a něco šla udělat. abych se zvedla a šla nakrmit zvířata, dala prát pračku, něco uklidila....jenom sedím a hledím a mám pocit že se nemůžu pohnout.
nemůžu spát , v noci mi jede hlava na plné obrátky a vymýšlí problémy, které by mohly nastat - toto je nejhorší . nemám z ničeho radost, nic mě nebaví, nechci s nikým mluvit , přitom si pořád říkám , mohla bys být štastná co blbneš. ale nejsem.
když už by to jakž takž šlo, zjistím nějaký příznak nějaké třeba nemoci a už se vidím přinejmenším s nějakou hodně špatnou diagnozou.
funguju, chodím do práce, domů, nakoupit, uklidit, postarat se............ale mezitím brečím a jsem nešťastná. bez zjevného důvodu. mám pocit že mě už nic hezkého nečeká v životě a i když se něco hezkého vyskytne, tak to zase mám strach udělat, třeba letět někam letadlem, nemůžu .....
uplně ztrácím sebevědomí, mám pocit, že jsem uplně k ničemu.