Kdepak, 40 je ještě brzy. Já tenhle pocit mám až od blížící se 50. Měla jsem velké plány, co se životem. Jenže se objevily zdravotní potíže, které sice nejsou život ohrožující, ale se spoustou mých plánů zamávaly.

Takže ano, ve 40, ani v 50ti život nekončí. Není nutné si lehnout na gauč k televizi a postupně tam hnít. Pravdou ale je, že už nepůjdu studovat, nezměním obor své práce, s nejvyšší pravděpodobností se už bláznivě nezamiluju a nechám si svého muže, nebudu mít další dítě... Život bude (doufám) příjemný, zažiju spoustu skvělých chvil, ale jedu po kolejích, které mi pevně určují směr.