Ta motivace tím, co budu jednou dělat, se samozřejmě týká hlavně starších dětí. Podrobně jsme o tom u nás začali mluvit někdy v sedmé třídě.

Ono to souvisí i s jinými věcmi, třeba s hospodařením rodiny, vysvětlovali jsme si, co všechno se musí platit a dělat, třeba že bydlení se musí nejen platit, ale člověk si ho musí zařídit - domlouvat si schůzky s pronajímateli, prohlížet si byty, jednat o podmínkách, udržovat byt apod.

Ten pojem "práce, která baví" si třeba druhák, třeťák tak moc představit neumí. Ale už třeba rozumí tomu, že může mít dobrý mobil, protože ho má rodič z práce se slevou. Nebo má doma počítač s neomezeným internetem, protože to patří k práci. Nebo že nemůže chodit na fotbal, protože rodiče mají pevnou pracovní dobu a nemůžou ho pravidelně vodit přes celé město a ještě na zápasy.

Ale u takhle malých dětí je samozřejmě hlavní motivací něco jiného - to, co jsem psala taky - povídání si zajímavým způsobem, čtení zajímavých věcí apod.