To je zajímavý, jak tohle máme každej jinak.

Já mám small talk ráda právě proto, že je nezávaznej, člověk se může trochu vykecat, aniž by ale prozradil cokoli intimního, ale především to vnímám ne primárně jako sdělování informací (i když i to je zajímavý), ale jako velmi hluboce podprahovou informaci "nic proti tobě nemám, jsem ti přátelsky nakloněna, nemusíš se mě bát, a tudíž mi nebudeš ze strachu škodit, abych já ti neuškodila jako první". Byla bych se tak klidně schopná bavit celej večer a odcházet s příjemným pocitem (a velmi často taky s nějakou zajímavou informací, která by mě jinak vůbec nenapadla, jako třeba že někde existuje něco, co stojí za vidění a já jsem o tom neměla ani tušení).

Ale s tím, že to někdo vnímá nelibě (ač to není vlezlý a nemá to za cíl z něho tahat nějaký intimní informace) si moc rady nevím (jako že já to nahodím v dobrý víře a není to myšlený jako vpád do soukromí, ale je to tak pochopeno). Ale předpokládám, že by to nějak vyplynulo z toho, že ten člověk by neodpovídal tak, že by se chtěl bavit, a že bych ho do toho pak nenutila. Ale asi bych si z toho odnesla minimálně lehce zmatenej pocit.