Vážný,

hluboce nesouhlasím a Dobson mě štval, už když jsem měla malé děti (které jsem teda jako batolata několikrát účinně plácla, ale dnes bych to už řešila jinak).
Svůj názor na Dana Drápala ti snad ani nebudu psát a má úplně jiné kořeny, tohle ho nevylepšilo.

Ale k výchově - myslím, že výchova s fyzickými tresty není jednodušší obecně, má jiná úskalí; možná je jednodušší pro některé typy rodičů a dětí. Především nám ale ještě chybí generační vzorce vychovávání bez fyzických trestů. V další generaci to bude o kus lepší. Ostatně proti mému dětství se postoj k fyzickým trestům hodně posunul, někde to teda bylo už o generaci dřív... Moje velmi hodná a milující babička v padesátých letech používala na svého syna důtky, což se tehdy dalo koupit. Na mě ruku nevztáhla, co si pamatuji. Tatínek ostatně taky ne.

Pro naše děti bude výchova bez fyzických trestů mnohem samozřejmější, protože v ní častěji vyrůstají (a batolata si ani to ujeté plácnutí obvykle nepamatují).

Podle mě nejsme národem surovců, ale prostě tu posun od fyzických trestů začal později než v západní Evropě a později taky doběhne.