Bouřko, nouzové řešení, respektive ujeté nervy (ne rozmyslné "nouzové řešení"), jsem zažila jako dítě dvakrát (batolecí plácnutí přes ruku si tedy nepamatuji, nevím, zda bylo či nikoli): v první třídě jsem dostala od táty pohlavek za nedokonalé vlnky v písance a v deseti od mamky facku za lovení mincí z kašny na Václaváku. Přesto jsem přežila, nebezpečné věci jsem normálně zodpovědně vyhodnotila jako nebezpečné, protože to nebylo o tom, co za nebezpečné považují rodiče, a zda za to "dostanu", ale zda se dá v relativním zdraví přežít a nikomu neublížit, či nikoli. Někdy to bylo pravda na hraně i za, ale to až v době, kdy by rodiče stejně nic nezachránili. Dle mého je třeba od mala na děti přenášet odpovědnost.