Vítr - a proč to neobhajuji já, která také dostávala? Protože jsem přemýšlela.

Bití se mi nelíbilo, i když jsem věděla, proč jsem dostala. Bolelo to, rozzuřilo mě to, brečela jsem a rozhodně mi to nezabránilo v tom opakovat prohřešek. Nikdy jsem tedy neprovokovala schválně, abych dostala, jak tu někdo (Bouřka?) psal. Změna nastala tím, že jsem vyrostla a maminka asi usoudila, že bít 10leté dítě je už nevhodné, že zvolí jiný trest. A když to šlo později jinak, tak proč to nešlo v těch 6 letech? O tom jsem přemýšlela a rozhodla se, že to zkusím bez bití už od malička. A také proto, že jsem si říkala, co když nedokážu od bití přejít k jiné vychovné metodě najedou po několika letech. To budu bít 15leté dítě? Protože to bude prosazovat svou vůli mnohem razantněji než to malé. To se popereme, pokud mě přeroste? Budu ho bít do 18? Vážně chci dítě naučit, že spory se řeší ručně místo domluvy? Aby stejný přístup opakovalo svých vrstevnících? Později svých dětech? Jak mu vysvětlím, že jiní lidé se nebijí, když sama to budu dělat? Mnoho otázek a výsledek je ten, že jsem se rozhodla nepokračovat v tom, co bylo tradiční.