Marko, ale jistěže to nějakým způsobem fungovalo. Tak jako většina věcí to ovšem nefungovalo univerzálně. Ale děti věděli, co nemají dělat či alespoň, že to, co dělají, je špatně, i bez dlouhého vysvětlování a diskusí. A byly tlačeny k tomu poslouchat na slovo, protože nic jiného se nepřipouštělo. Což nutně neznamená, že to vždy vyšlo. Ale ty vzpomínky starších generací jsou v tomto dost jednotné. Společenská nutnost byla poslušnost a to byla priorita. Že naše priority jsou jinde, je věc jiná.