Marko, je vztekání a vztekání. Malé děti poměrně snadno chytí opravdový afekt, ony prostě s intenzivními emocemi neumějí nakládat, zklidnit se není pro malé dítě otázka vůle, afekt třeba přehřmí, ale ne jejich rozumovým úsudkem, že tím ničeho nedostanou, ale vyčerpáním. Moje mladší měla takových stavů minimum (vlastně si nevybavuji vůbec žádný - v situacích, kdy se starší vztekala, mladší zalézala pod stolek a žalostně plakala) starší víc - má prostě prudší reakce. Když jako rodič zjistíš, že něco u tvého dítěte vyvolá afekt, tak to prostě neděláš, pokud můžeš. Tudíž dítě, které uvedeš do afektu tím, že se ho snažíš odvést jinam, prostě neodvádíš, máš-li trochu pudu sebezáchovy a taky rozumu. Protože afekt neprospěje ničemu.

(A je (aspoň pro mě u známého dítěte) velmi snadné odlišit skutečný nezvládaný afekt od úmyslného vyřvávání si věcí, to na okraj)