My jsme ty hranice meli spolecne dohodnute (a taky je posunovali po dohode)- deti se ucastnily. Od malicka. Povidali jsme si o tom, co se komu libi, kdyz to dela druhy, a co ne, a proc to nedelat druhemu a diskutovali, jak se ten druhej asi citi. Kdyz byly uplne malicky, stacilo odvest pozornost z neceho, co jsme nechteli, aby delali, kdyz to slo, pod dozorem je nechat to delat, dokud si to nevyzkouselo - zalezelo na tom, co to je. Zakazy jsme neprovozovali, cimz jsme se vyhnuli ruznemu vztekani a prekracovani zakazu. Kdyz se neco zakazuje, laka to k prekracovani, ze jo. A vyzaduje to konsekvenci - co se deje, kdyz se zakaz prekroci? Je nutny potrestat nakym zpusobem, a to jsme nechteli. Taky jsme se snazili vyhnout situacim, ktere by nejake vztekani vyvolalo, nijak nas to neomezovalo v zivot a vztekani si zadne ani nepamatuju. S detmi jsme od par mesicu cestovali a stanovali. Prizpusobovali jsme to jim. My jsme si je "poridili", tak se zivot prizpusobil, dokud vyrustali. Deti si tak nak vstrebaly vlastni zodpovednost.