Přidat odpověď
Díky, Zufi.
Prožila jsem to v nejlepším věku, kdy se mi vše vrylo nesmazatelně do vzpomínek. Shodou okolností mi zrovna o prázdninách 89 vyprávěla máma už podrobně o tom, jak prožívali rok 68 a aktivně se všeho účastnili...
Bylo úžasné, kolik lidí, stejných jako moji rodiče, se sešlo v průvodu na Vyšehrad a na Národní.
Kolik matek s kočárky a s dětmi, kolik starých lidí...¨
A tyto "slabší jedince" jak potom dav, který spontánně vytvořil uličky, vystrkal ven, když z čela průvodu přišla zpráva, že bude průser...
Revoluce u nás na střední škole, do níž jsme se se spolužačkou po hlavě vrhly hned v pondělí, kdy se ještě nevědělo, co bude - a naši už se mi v tom ani nepokoušeli bránit...
Havel na Václaváku, Modlitba od Kubišky a pláč těch, kdo si to pamatovali, skandování "Pusťe sanitku, pusťte sanitku" a neuvěřitelná spolupráce lidí, kteří ji opravdu neblokovali, moje horečka z uvědomění si významnosti té doby, atmosféra, pocit soudržnosti, všichni nadšení a nesmírně pozitivní, milí, laskaví, veselí...
Předchozí