Sovice, já jsem zřejmě už strašně velká, fakt si nepamatuji za posledních 40 let nějaký velký hmotný přání k Vánocům. Jako dítě jsem chtěla hluboký kočárek, pak mě to nějak přestalo bavit. Neříkám, že nemám Vánoce ráda, ale abych měla velký přání (kromě toho, aby neshořel stromek , babičce nezaskočilo a děti se z půlnoční vrátily alespoň do Štěpána)
Fakt má dospělej člověk nějaký touhy? Opravdu ho nějak zvlášť rozradostní ubrus, kafe nebo náhrdelník?
Je to zvyk, takže dary se dávaj. Bylo mi trapně, když jsem po několika sezonách drobných dárků vyrazila darovat symbolický oříšek a dostala spotřebič za 5 tisíc, bylo mi hezky, když jsem rozesmála MM k slzám lampičkama), ale suma sumarum je to blbost, ne? Zredukovala bych to fakt na drobné pozornosti a na ty kozy.