Já mám pasivně agresivní dítě.
Zkouší tímto způsobem prosazovat své plus si odreagovává frustraci z toho, že nebylo po jeho nebo že něco nejde podle jeho představ. Všechno pociťuje jako křivdu na svých zaručených právech a trestá za to okolí. Otevřeně nemůže, to by mu neprošlo, tak
- se pomalu courá deset metrů pozadu, když se někam jde (nebo zdržuje na kole, když se někam jede)
- "nemůže" něco najít
- "neslyšel"
- "neví"
- "nechápe a nerozumí"
a tak podobně.

Když to nepůsobí problémy, nechám ho kysat podle libosti, což je někdy program na celej den. Jen je podmínka, že bude kysat jinde, protože ostentativně nafučenej ksicht a potácení se s úmyslným zakopáváním o všechno nesnesu sledovat dlouho.

Když to je na překážku rodinnému provozu, tak shrnu jeho vyhlídky, pokud bude pokračovat v sabotáži. RaR rodič by tomu jistě řekl vyhrožování. A přestávám s ním spolupracovat (RaR rodič by tomu jistě řekl odnětí pozornosti). Nic vyloženě funkčního nemám.

Vadí mi to strašně.