Radko, což o to, já jednou takto vztáhla ruku (facka) na mladší pubertální sestru (z pozice téměř mateřské autority - maminka už pár let nežila a sestra je o dost mladší), a pak jsem teda přemýšlela, co kdyby mi ji byla vrátila (sílu na to, aby mě přeprala, jistě měla)... Kdybych byla houkla, že se chová jako kráva (chovala ), a třískla dveřmi, mělo by to imho stejný šokový efekt.
Ale byla to facka afektivní. S rozmyslem si to u sebe neumím představit.

Starší dceru jsem taky párkrát plácla jako malou. Když překročila hranici. Ačkoliv fakticky to nebyla žádná objektivní hranice chování, ale hranice mé okamžité trpělivosti. A bezpochyby to nebylo nutné, protože jindy jsem ji dokázala zastavit i bez plácnutí. (Pravda, rychlejší a jednodušší mi to v tu chvíli připadalo).