Přidat odpověď
Kat, Jestli mě jedno z mých dětí mělo od mala opravdu jen pro sebe, je to ona. Je o čtyři roky mladší, než její bratr, který od dvou let chodil na den v týdnu do jeslí, předtím byl vždy dva dny v týdnu jen s tatínkem, abych mohla chodit pracovat, nebyl kojený atd., chodil do školky, takže jsem byla jen s ní. Dcera byla zdatná manipulátorka už od mimina, vyvzdorovala si kojení, které jsem já nechtěla, ale ona by raději zdechla hlady, než by si vzala flašku, pak na mně visela do dvou let téměř nepřetržitě. Jakmile jsem se vzálila dál než na pět centimetrů, měla problém. Pořád jsem jí nosila v šátku, spala s námi v posteli, do školky šla bez větších potíží ve 3,5 letech. Ano, teď je samostatná, nemá problém cokoli vyřídit, zařídit, odjet někam sama atd., ale jestli mám v něčem čisté svědomí, tak v tom, že jsem se jí věnovala opravdu nadstandardně, rozhodně víc, než jsem plánovala. Proto mi právě vadí, když se zrovna ona tváří, že ona je ten chudák. Ale vím odkud to má, měla to po kom podědit, možná proto mi to vadí ještě o to víc.
Předchozí