Tilíku, nejsi sama.
Manžel mi dárky nekupuje, koupím si vždy něco sama, abych něco měla. Já mu vždycky něco dám. Mrzí mě, že mu nestojím za trochu námahy. Kytku jsem za 15 let dostala asi jednou. Co si sama nekoupím, to nemám. Vždycky, když se mi na mysl derou tyhle myšlenky, tak sama sebe v duchu okřikuju, že přeci mám mít na prvním místě syna, měla bych mít dávno jinak poskládané hodnoty, vždyď je to přece prkotina, nějaký dárek. Jenže život je složený ze spousty takových prkotin a tak nějak už není kde brát chuť něco dělat a rozdávat se, když není žádná zpětná vazba.