"Manko, a proc bys mela mit na prvnim miste syna a nedostavat darky? Tys narozenim ditete prestala byt clovekem?
Tohle mysleni je nestesti ..."

Přesně tak, já si myslím, že je to nebezpečný, protože to úplně popírá to, o čem by měly být vztahy (proč by ses proboha okamžikem narození dítěte měla proměnit v bytost, která necítí a nic nepotřebuje).

Jsi-li nespokojená, je strašná škoda obracet to do sebedestrukce a stejně to nemůže fungovat, ta nespokojenost stejně dřív nebo později někudy "vybublá".

Mně připadá ve stavu, kterej popisuješ, naprosto pochopitelný, že je člověk naštvanej, že má vztek, že ho to mrzí, a to dost výrazně. Ne že je vlastně špatný něco chtít.