Kudlo, protože všechny ty působivé obrazy, které v Kouliččiných textech jsou, se objevují v poezii po staletí, ale jaksi ladněji. Nejde tedy jen o ty technické nedostatky, ale i o tu absenci neotřelosti, svébytnosti... Člověku naskakují holt všechna ta spojení, která kdy kde slyšel, četl, rezonují mu s těmi intenzivními pocity, tak je také pospojuje a dá na papír.