libiku, to jsem ráda, že to máš tak

A mně... je! Je mi lépe ne o píď, ale o sáh. Podzim je pro mě lepší, než jaro (jsem od přírody depresivní povaha, a na jaře jak všichni juchaj že všechno kvete a je teplo a vůbec jak je na světě krásně si připadám tak nějak nepatřičně, mimo, na podzim celkem zapadnu do průměru).
Ale i tak je to stále DOST hrozný. Moc mi chybí. Připadá mi, že jsme spolu nedávno běhali po horách, že je to tuhle... nedávno. Je to ještě hodně živé. Práci mám stejnou, kočku teprve plánuji do domku kam se postěhuji z paneláku (nejsem psí člověk), a děti jsou mi stále stejnou oporou jako na začátku, ale vlastně již moc do mého života nezasahují, emočně prakticky vůbec - jsou takovým příjemným stálým neměnným pozitivem. Těším se na vnouče v únoru, jenže mi to kalí vědomí, jaký by m byl dědeček a jak by si to užíval... no, ještě prostě úplně smířená nejsem