Já jsem sice vyrostla v puntičkářské "buzerovací" rodině, ale sama jdu jako rodič úplně jinou cestou.
Živě si pamatuji na své tehdejší pocity, umím se do dětí vžít a mám pro ně pochopení.
Žádné vojenské rozpisy povinností nevedeme, když něco po dětech chci, prostě je poprosím.
Jejich pokoje vypadají jako bezdomovecké brlohy, ale se zatnutými zuby respektuji, že je to jejich území.
Povinný úklid brlohů nařizuji před návštěvou babiček, ty by to chudinky nemusely ve zdraví vydýchat. Což děti kupodivu chápou.