Já vím, že třeba moje stravovací návyky nejsou běžné nebo můžou někoho zarazit, takže pokud mohu, třeba se omluvím, že zatím nemám hlad a vezmu si později (třeba u tchyně, kde se společné stolování stejně nepěstuje), nebo se s jídlem uchýlím někam do ústraní, kde nikoho nepohorším. Ono moc nejde o nějakou rozmazlenost v jídle, ale opravdu o kvantitativně i kvalitativně jiné vnímání ne jen chuti, ale i konzistence toho, co v puse mám, takže třeba vytrvalé mazání chleba máslem pod cokoliv z každého sousta udělá mastnou amorfní hmotu, kdy jakákoliv jiná chuť vymizí a je to, jako bych měla v puse chirurgickou rukavici nebo kondom (zkusila jsem oboje, je to srovnatelné).
Chleba rovnou s rybičkovou pomazánkou je chleba, co už začal na povrchu hnít, vlhnout a nabral onu mazlavost nevětraných sklepních zdí... přičemž rybičková pomazánka, kterou jinak miluju, mi najednou praská bublinkami kvašení, které v ní nemá vůbec proběhnout, že jo. Pokud mám tedy v čenichu vše zvlášť, je všechno v nejlepším pořádku jenže vysvětlujte to někomu, kdo si myslí, že chci bejt jen zajímavá, takže buď musím sedět doma, nebo zdvořile pohoštění odmítat, přitom řešení je tak jednoduchý