Vůně, bramborový salát, spokojené děti, možnost se válet a nic nedělat...

Jako dítě jsem milovala vánoce s babičkou – byla s ní strašná legrace (teda aspoň mně to tak připadalo, táta vždy zuřil). Vyžadovali jsme, aby vyprávěla o příbuzném, který v 50. letech záhadně umřel na štědrý den, lákali jsme z ní podrobnosti, táta šílel že je to morbidní, a že jsou vánoce (a všem ukazoval, jak umyl lustry). Vždycky se uklidnil nad jídlem (to máma zakázala řeči o mrtvolách), museli jsme ale zařídit, aby měl po ruce vychlazenou plzeň a otvírák. Pak hrál táta koledy, nesmyslně transponoval a babička koulela očima a senzačně se šklebila.