Když nemám na taxík, netrvám na návratu dítěte během noci domů. Ten, kdo se jde někam bavit, tam nechodí sám. Buď se na tágo složí nebo nocleží u kamarádů nebo u svého kluka.
Trvám na tom, abych věděla, kde spí a aby se ozvala.
My jsme třeba chodili pěšky nebo jezdili na kole, ale to byla diskotéka nebo zábava v každé vesnici. Když byl nějaký extra bigbít, jezdilo se "odvozem"- autobusem objednaným pořadateli. Chodili jsme pěšky max. 4 km a to z "rozežranosti", že nám nestačila zábava, která byla v místě. Bavím se o době kolem revoluce, konec 80. a začátek 90. let. Aut jezdilo málo, i když jsme se potáceli od krajnice ke krajnici, většinou neprojelo žádné auto. Navíc bylo v té době hodně "smrťáků" omladiny, která se vracela autem. Teď je diskotéka nejblíž v okresním městě, kino, kavárny, koncerty... tamtéž. Vzdálenost 20 km.