Když jsem poprvé vzala představit svého partnera rodičům, bylo mi 25, znali jsme se pět, let, chodili jsme spolu dva roky, bydleli jsme 100 km od sebe a vztah byl vážný. Dům našich rodičů disponoval dvěma bytovými jednotkami, my se odklidili do té druhé, prázdné, protože prarodiče byli tehdy už po smrti. Přesto moji rodiče chodili druhý den po mých spolužácích a vyptávali se, zda je v dnešní době (je to cca 15 let) normální, abychom si dovolili být spolu před sňatkem přes noc pod rodičovskou střechou (podotýkám, že jsme částečně bydleli při studiích spolu). Takže mi pak víc lidí volalo a ptalo se, co se u nás vlastně dělo. Být normální, asi by mne dodnes hanba fackovala
Já jsem docela konzervativní a dost si potrpím na soukromí, takže seznámení budoucího chotě s rodiči bych logisticky řešila úplně jinak, pokud by se to bez přespání v místě neobešlo a bytové poměry by to neumožňovaly. Ale být vydřený z toho, že by dospělý potomek mohl mít v doslechové vzdálenosti sex, je určitě fajn pro potomčí rozvoj zdravé sexuality

Když to tak čtu, tak můj bratr, pobývající posledních 25 let v Kalifornii, může bejt ještě rád, že ho táta na noc neposlal spát domů