Milá zlatá, dost dlouho jsem ryla držkou v zemi a měla jsem příjmy o dost nižší, než jsou dnešní sociální dávky. My, co nepijeme a nekouříme máme jistou výhodu: z toho, co máme, nám zbude víc na domácnost a zajištění potřeb dětí. Holt jsem musela makat.

Ty jsi ovšem nepochopila meritum věci: nejde o nějaké obědy zdarma. Jde o to, že rodina nízkopříjmových pracujících je na tom HÚŘ, než rodina nefachčenků. Proto jsem proti obědům zdarma. Musí rodiče kouřit nebo hrát automaty? Prohulí svoje malé zdroje a pak natahujou pracky, že jsou děti hlady? Jo, milej zlatej, nechceš-li aby byly tvoje děti hlady, tak nej nakrm a nehul. Nejde o to, že by to společnost neutáhla, ale co všechno má ještě společnost utáhnout? Tu obědy zdarma, onde příspěvek na bydlení, aby chudí nebydleli v pastouškách (co kdyby chudí začali makat, upadly by jim ruce?) Když jsem neměla moc velký příjem, měli jsme králíky, slepice, roznášela jsem noviny - ahá, nic z toho dneska chudí dělat nemůžou, protože oni jsou přece sociálně znevýhodnění. Přestaň už laskavě s falešnou korektností. Holt když jsem chudej, tak musím makat. My makali už jako děti, nic jsme zadarmo neměli. Obědy zdarma pochopím u sirotka, ne u lidí, co by pracovat mohli, ale nechce se jim. A buď bez obav, vím velmi dobře, o čem mluvím.