Vidíš, Romano, zdání klame. Já jsem pro všechny kolem sebe neskutečný levičák, protože se snažím ostatním pomáhat. Ale pardon, už se z toho léčím.

U těch alimentů pravdu nemáš. Jo, někdy si matka blbě vybere už od počátku. Jindy je ale obětí. Buďto se otec dětí dlouho přetvařoval, nebo jsou věci, na které prostě nepřijdeš. Někdy taky děti opustí matka a jde si za svým snem, obětí se stane otec. Může za to, že matce se zapálily lejtka a odešla tam, kde si myslí, že je tráva zelenější? Takže minimálně v 50% případů za to ten pečující rodič (někdy otec, někdy matka) fakt nemůžou. A společnost jim ještě všemožně háže klacky pod nohy, místo aby se snažila jim pomoci. Místo aby společnost konala (protože soudy, Policie, OSPOD, vězení a další instituce jsou státní), tak místo pomoci ve vymáhání alimentů jim šoupne pár korun státní sociální podpory jako držhubné: prostě drž klapačku a už nevopruzuj. tak radši tunelujeme státní rozpočet, aby se pak nedostalo na další potřebné.

Viš, Romano, největším neštěstím pro tyto rodiny a tyto děti jsou lidi jako ty. neustále propagujete nějaké formy pomoci a odnaučujete je, aby se naučily pomoci si samy. Třeba jen tím, že začnou pracovat. Nebo se rodiče odnaučí kouřit (je to teda málokdy, ale i to se stane). A děti si uvědomí, že by mohly žít i jinak a začnou pracovat na sobě. Budou se učit. Když jsem třeba byla ve svrabu já, tak jsem dbala na maximální možné vzdělání dítěte. Ono totiž se daly získat i různé formy podpory pro dobré studenty. Třeba vcelku za pár šušňů strávilo rok studia v zahraničí. Naučilo se dobře cizí jazyk, poznalo jinou kulturu. A s tím se pak následně získá lépe placená práce. Pokud jim ale všechno šoupneš až pod hubu, na co by se rodiče něbo děti snažili?