Přidat odpověď
dcera má kamarádku, kterou jsem snad nikdy neslyšela se zasmát. A fakt to na mě působí hodně divně. Holka je extrémní introvert, takže nemá teda excesy, že by na někoho vysypala kostky nebo tak - ale občas na sebe strhává pozornost blbý způsobem - v pubertě zavedla afektované hihňání, doma prý tropí šílené scény (mimo domov by jí člověk přehlídnul) - a "blbě čumí". Tím, že je introvert, tak člověk fakt neví, co si myslí, všechno si nechává pro sebe, i vlastní city a pocity, takže nepoužívá ani mimiku, a je to poměrně znepokujující. Třeba kamarádka říkala, že dcera s ní odmítala mluvit o menstruaci atd. - teď už dva roky menstruuje - a kamarádka o tom "neví" - kde a jak holka bere třeba vložky a podobně - neví.
Několik let jsme se střídaly s kamarádkou v rozvozu dětí - a z téhle holky nikdy nevypadla žádná reakce. My s dětma jsme třeba v autě blbli, zpívali atd. - a ona tam seděla jak zařezaná a "čuměla". Nikdy se nepřidala, nikdy se nezasmála, ani třeba žádná odmítavá reakce (že by třeba koulela očima nebo vypadala že je v nepohodě). Když jsem se jí snažila nějak zapojit, tak jednoslabičné odpovědi, nebo jen zavrtění hlavou... takže nakonec jsem jí začala "ignorovat".
Kamarádka je z ní nešťastná, zvlášť teď v pubertě (13) protože jak holka drží všechno v sobě, tak pak má občas šílené záchvaty vzteku doma. Volný čas tráví zalezlá s telefonem v pokojíčku. Táhne se za "oblíbenejma" holkama, opustila všechny "normální" kamarádky. Dcera párkrát za ní byla (že jsem jí vzala, když jsem šla za kamarádkou na pokec) a skončilo to tím, že po půl hodině řekla, že jde domů, že se s touhle holkou nudí, že si nemají o čem povídat.
Abych to nějak shrnula - nedefinovala bych to, že z ní proudí zlo, ale ta holka mě velmi znepokojuje, nikdy se nechovala přiměřeně svému věku, nereaguje na normální podněty nějakým standardním způsobem (např. když se táhne za těm populárníma holkama, tak jim fakt dělá stín - není to, že se s nima blbě směje, nebo že s nima nějak blbne, nebo komunikuje) - dcera je velmi sociální a velmi společenská a když ani ona z ní nedokáže vykřesat nějakou reakci, tak je to fakt zvláštní - holky se znají od miminek, bydlíme dva baráky od sebe, chodily spolu jako mimina na procházky, na písek, pak do školky, do školy - a nemají si co říct?
Řekla bych, že tvoje kamarádka použila tuhle definici proto, že sama se v podstatě "bojí" - bojí se dítěte, kterému nerozumí a s kterým nedokáže navázat kontakt, protože dítě reaguje nestandardně. Já bych se téhle holky asi taky "bála" (protože mi přijde jako ten typ, co jednoho dne vystřílí celou školu), kdybych jí neznala od malinka a neznala její mámu.
Předchozí