Gréto,

přesně.

Na jednu stranu Susu připomíná Velíška a právo přihlížejících se bát a nezasáhnout (budiž, taky nevím, jestli bych měla odvahu někomu pomoct), na druhou stranu matka s miminem (tudíž zranitelnější) se má bránit sama, protože jí "nebude vždycky někdo stát za zadkem".

Přijde mi to jako totálně necitlivý uvažování frustráta, skoro v duchu "mně se něco stalo a vydržela jsem to, tak ať se kousnou i ti ostatní" (to jen spekuluju, netvrdím, že to tak určitě je, ale s podobným vzorcem jsem se už setkala víckrát)