Matko, já tě naopak chápu. Ale já prostě zasáhnu a svoje dítě bráním (dělala jsem to i nemoderně na pískovišti). Já se kamarádím s lidmi, s kterými souzním. Ty ostatní považuji za známé a nevídáme se tak často, aby to nebylo snesitelné. A taky ještě nevím, jak se to bude vyvíjet dál, třeba ještě nějké rozkmotření kvůli dětem přijde.

K tvému dotazu, ano, množství nevychovávaných dětí, jen aby se nepotlačila osobnost, velice narostl. Když praští jiné dítě, tak rodič buď nenapomene vůbec a dělá, že nevidí, nebo jen naoko a ve skutečnosti je rád, jak je jeho dítě schopné se prosadit a v životě se "neztratí".