Řekla bych, že člověk musí lehce zapátrat a vyzobat nějaké to vyhovující iracionálno do vlastního ezosvěta.
Líbilo se mi třeba, jak lidi krmí centrum domu a zahrady, připadá mi to takové laskavě pravidelné jako odpolední kafíčko. Nebo shánění kněze za každou cenu, aby sloužil mši za přivolání deště, aby byly věci v pořádku.
Tuhle potřebu sice nemám, ale docela závidím lidem, kteří si tak dovedou navodit pocit odpovídajícího řádu věcí a jistoty, že teď udělali, co mohli, takže je to oukej.