ach jo, ženy....
moje dcera je na hraně - z určitých osobních důvodů (bouřlivý rozvod) už jednou skoro sklouzla do dětské deprese, naštěstí máme dobrou dětskou psycholožku, která ji z toho vytáhla. Teď po roce, opět stížnosti ze školy ( a vidím to i doma), že jen brečí nebo ječí - přikládala jsem to i nástupu puberty. Víte, jak to bolí, když Vám každý okolo dává ty svoje "zaručené" diagnozy? Družinářka, jestli náhodou není autista (páč je chytrá jak opice), školní psycholožka chce furt něco řešit s oběma rodiči (nechápe, že se jaksi nemáme zájem vídat a už vůbec ne rozebírat něco z 25ti letou holkou na základní škole), děsím se, že by opravdu skončila hospitalizovaná a natrefila na takovou sestru, jako je ta "kamarádka" - ta by jí pomohla... Ono je těžké pro mámu mít nestandardní dítě, se kterým prostě není jednoduché vyjít a které není prvoplánově milé a příjemné...
fňuk fňuk.....