Burte, máš pravdu, tohle ale člověk pochopí až později. Když byly děti malé, taky jsem měla mojí mamce trochu za zlé, že neskáče radostí z hlídání a spíš ji to obtěžuje. Jenže čím jsem starší, tím víc to chápu. Hlavně takové to pravidelné prakticky každodenní hlídání, kdy to není radost, ale povinnost. Babičky si svoje děti odchovaly a chtějí taky trochu žít. My to taky tak budeme chtít. Podle mě je úkolem rodičů se o ty děti postarat. Taky jsou babičky unavené a zatímco děti měly třeba dvě, vnoučat mají třeba čtyři pět a to se fakt nedá. Mám nejstarší dceru dospělou a představa, že by teď měla dítě a chtěla by ho pravidelně hlídat (já stejně ještě pracuji a mám ještě základkové děti), to by mě moc radostí nenaplňovalo.