Kudlo, když moje matka slibuje, tak v tý chvíli asi i chce s dětma něco podnikat. Protože má děti ráda, taky má pocit, že "by měla" s nima něco zažít. Ale pak se vyvrbí támhleta nabídka, tuhleta akce, tamhleto pozvání, a ona to prostě všecko přehází a zruší, protože se nechce o nic ochudit, o nic přijít, všude chce bejt. Je trochu jako děcko, a bude hůř.

A my jsme ta její pohyblivá položka v diáři, takže mi volá, že to bude jinak, než jsme se domluvily. Někdy vyhovím, ale někdy taky ne. A nebo volá, že teda vlastně teď se objevila taková možnost, že by to pro ni bylo zajímavý, a jak bysme to teda teď udělaly, když je s dětma domluvená... Já už se nenechám dotlačit, abych jí řekla "a tak teda nejezdi", prostě chci slyšet, že to teda ruší a že nechce přijet, protože si zařídila něco jiného. Protože ona je jinak schopná to dětem prezentovat, že přece já jsem řekla, ať teda nejezdí.