furt ale nechápu, jak v tom figuruju já, když jsem se o ničem takovým (nutnost osobní péče ve stáří) nijak nezmiňovala.

Naopak - právě proto, že mám v tomto směru víc zkušeností, než by mi bylo milé - si myslím, že je naprosto legitimní v takovém okamžiku střízlivě zhodnotit své síly, možnosti i ochotu se angažovat a zařídit se podle toho, a že pokud je výsledek "ústav", tak to není nic, co by si člověk měl vyčítat, a už vůbec nic, co by se mu mohlo opovážit vyčítat okolí .

A nemyslím si, že by bylo zdravé, aby se zdravý člověk v plné síle zcela "rozpustil" v péči o seniora, která může trvat i mnoho let, a dokonce