Nouze, no...
Když bylo mýmu prvnímu synovi 5 měsíců, chytla jsem chřipku. Jako fakt chřipku, ne nějaký nachlazení.
Bydlela jsem s ním sama,jeho tatínek byl daleko v zahraničí.
Byla jsem úplně nemožná a to dítě mě vyžadovalo celou. Rozhodla jsem se, že odjedu ke svým rodičům, ca 190 km daleko.
Jela jsem autobusem, s dítětem. Když jsem konečně vystoupila,nemohla jsem dojít, podlamovaly se mi nohy,bylo mi strašně zle. Od zastávky jsem to měla ca 800 m a přišlo mi to nekonečný. Jo mobil jsem neměla, ani já ani rodiče
Pomohli mi. Ležela jsem dva týdny ve vysokých horečkách, byla jsem úplně neschopná. Pak tu chřipku dostalo dítě. Rodiče se mi o něj starali,jezdili k doktorovi.
Když jsme se oba začali dávat dohromady, dostat tu chřipku můj táta.
Měl komplikace, nakonec dostal zánět mozku a už se z toho nikdy nevyhrabal. Dostal invalidní důchod a jeho zdravotní stav je od té doby špatnej .
Kdybych se znovu mohla rozmyslet, nikdy tam pro pomoc nejedu. Poradila bych si nějak jinak.