Ještě ten den,kdy jsem udělala zkoušky a dostala řp jsem nandala syna do autosedačky a vyrazila jsem do pražského provozu. Nechápu, kde se ve mě brala ta drzost.
Můj syn,když udělal řidičák jezdil s námi spíš kratší trasy po Praze. Na nákup atd. No a a teď si půjčuje auto a jezdí s ním běžně. Problém jsem viděla v tom,že zatímco s námi jezdil jen tady blízko,tak s kámošema sedl do auta a vyrazil do Itálie,Švýcarska, UK a jinam. To fakt trnu dodnes. Mě stačí i když jede po D1 do Brna. Nenadělám nic. Je dospělej a snad nebude zbytečně riskovat. Asi tisíckrát jsem mu řekla,že vozí především svůj zadek,aby dával pozor,že čas nevrátí. Snad to chápe a jezdí opatrně,když s ním nejsme. Jiná cesta není,protože donekonečna ho nikdo za ruku držet nemůže. Za tři měsíce si chce začít dělat řidičák dcera,tak mě čeká další kolečko obav.