Přidat odpověď
Já si myslím, že podstatné je, aby se člověk naučil organizovat a nést odpovědnost za domácnost a vyzkoušel si dlouhodobě jaké to je. A to se většinou u rodičů nenaučí.
Protože i když dospělé dítě bydlí u rodičů a platí tam a podílí se na práci v domácnosti (popř. na rd), tak pořád je to tak, že hlavní slovo co a a jak se bude dělat, jak se ta domácnost bude provozovat, má někdo jiný, zpravidla matka. Takže to "dítě" dělá, co se mu řekne, třeba na něj třeba i plně přejdou nějaké úkoly, třeba že je to on kdo každou středu vyluxuje nebo v pátek večer nakoupí nebo poseká trávu, ale pořád je tím, kdo to rozhoduje, někdo jiný.
Až teprve, když si pořídí bydlení samostatné nebo s jinou osobu, teprve pak má on tu odpovědnost jak si vše zorganizuje a zařídí. A to je podle mne to důležité.
Ono to teoreticky může být tak, že třeba rodiče stárnou, jsou nemohoucí, tak to dítě pak de facto dělá a investuje víc, (takže nelze mluvit o mamahotelu) ale furt je to domácnost rodičů a oni mají to poslední slovo.
A vidím jako velký rozdíl, jestli dítě zůstává bydlet u rodičů, byť se postupně stará víc než oni, nebo je to bydlení dítěte a to si k sobě nastěhuje rodiče, který už nemůže bydlet sám. Navenek to může vypadat stejně, ale myslím, že vnitřně v tom soužití je velký rozdíl.
Předchozí