Kamarádovi bych do toho asi nekecala, nejvýš bych se nevtíravě a z čiré zvědavosti zajímala, jestli se náhodou nechce přesunout do svého.

Ale osobně by u mě chlap bydlící ve 30 u rodičů taky vzbuzoval mocné podezření. Ne, že bych ho odepsala, ale asi bych byla notně ostražitá. A zkoumala, jestli spolubydlí jako dospělej člověk, nebo se veze a využívá mateřskou péči.

Moje děti se doufám vykulí z hnízda dřív. Nejen pro můj klid, ale i pro ten svůj zážitek svobody a nezávislosti. Já jsem odešla v 18 na kolej a v 23 do "svého" nájemního bydlení, a to i přes dobré vztahy s rodiči. Bylo to na začátku těžké, protože jsem byla úplně bez koruny, ale dneska jsem ráda a je pro mě zdroj hrdosti, že jsme to s mužem zvládli.

Na vlastní bydlení jsme si vydělali, jen to holt nebylo hned. Ze začátku jsme spali na molitanu v prázdném bytě. Byla to dobrá průprava. Děti zatím z domu neodcházejí, ale taky je nechci chovat v bavlnce do třiceti. Doufám, že vyletí daleko do světa, a pak se zas vrátí někam poblíž