Babičku s vnukem v kině taky nepovažuju za pomoc, ale součást dobrých vztahů.

Dokonce ani babičku denně vyzvedávající vnuka ze školky nepovažuju nutně za důkaz nesamostatnosti rodičů, pokud je to tak, že jim to ta babička z vlastní vůle nabídne a chce to dělat (a umím si velmi dobře představit spoustu lidí, pro které by to nepředstavovalo zátěž, ale radost), a kdyby to neudělala, tak se na ni ten rodič nenaštve až za hrob a vymyslí jiný řešení.

Za nesamostatný považuju třeba výroky typu "přišla jsem o práci kvůli matce, protože mi odmítla vodit dítě do školky".