Alaraune, tomu bych rozuměla, kdyby tento postup vedl k tomu, že na otázku "Co je k večeři?" nebo "Kde mám ty žlutý ponožky" žena vyskočí a podá.

Ale já psala, že k tomu, pokud jde o mě, nedojde. Svojí slepotou si naopak práci přidělává. Protože já na jeho otázku křičenou přes půl bytu zakřičím svoji odpověď. On zpravidla znovu zakřičí "Cože?", já se sice přiblížím, ale nepodám, pouze sděluji instrukce typu
"červený kastrol".
"Tady žádný není."
"Je."
"Není, žádnej tu nevidím."
"musíš se sehnout, je to v té nejspodnější poličce."
"Ty myslíš tady ten červený?"
"Jo."

v tom fakt nevidím nic, čím by si ušetřil "práci":