Já nevím, mně se besídky líbí většinou mnohem víc, než renomovaný představení ve váženým divadle.

To přece není o tom, abych předvedla sousedce Maruně, jakej je ten náš Pepíček chlapák, a nikdy mě to ani nenapadlo tak brát.

Chápu to tak, že si ty děcka daj s něčím práci, nacvičej to a pak jsou pyšný, že to můžou předvést někomu, na kom jim záleží a naopak.

Asi to musí být smutný, zjistit, že to tomu člověku, kterýmu jsem to chtěla (jakkoli nedokonalý) předvést, je to u pr..le.