Monty, byla by asi otázka, kolik osamělých seniorů by chtělo vidět cizí roztomilé děti v tomto emotivním prorodinném čase.
Jo, je to taky fajn gesto, pár starým babičkám (dědečkům těžko) to třeba udělá radost, vidět rozzářené děti, jenže ony jsou - cizí.

Besídky jsem nijak moc nemusela (taky furt to samé od 4 dětí v různých kabátkách), ale naše děti monitorovaly pohledem, kdo sedí v "hledišti" školky a bylo by jim líto, kdybychom nepřišli. Viděla jsem to i u ostatních dětí.
Úroveň nehodnotím, byla různá.
A někdy to člověk dělá pro sebe a svůj pocit, ale vždycky to asi dělá (i) pro dítě, pro jeho pocit důležitosti.