Kat, bohužel, podobný přístup uplatňují tcháni ve všem - prostě oni ví, co a jak má být a jakmile je něco trochu jinak, tak už berou danou věc úkorně. A prostě nechápu, nechápu, nechápu. Když mě někdo o něco slušně poprosí, tak si stejně udělám věci po svém - poprvé, podruhé, po desáté... a ještě se budu vztekat, že nejsem doceněná. Prostě na zítřek se moc netěším, přijedou k nám na oběd, zase se se mnou nebude bavit ani klika od dveří, zase scénka číslo 23 pod stromkem, kdy se budeme s manžel snažit neozvat se kvůli dárkům, formálně poděkujeme, vydržíme to, protože rodina a dědeček s babičkou...

Ty vánoce představují spíš jen špičku ledovce.